Co se děje, když jsme zahlcené – a proč to není slabost

Znáš ten pocit, kdy se ti zdá, že je všechno "v pořádku", ale uvnitř to křičí? Kdy se snažíš fungovat, usmívat se, být tu pro ostatní, ale máš chuť schoulit se do peřin a jen být?

Zahlcení se neptá, jestli máš dnes volno. Nepřichází jen po velkých událostech. Někdy stačí, když dlouho držíš všechno v sobě. Když chceš být silná. Když "vydržíš ještě chvilku".

A pak už to nejde.

Zahlcení není slabost. Je to inteligentní, jemný a často dlouho potlačovaný signál tvého těla a duše. Není to chyba. Je to pozvánka. K zastavení. K návratu k sobě.

Co se v těle i duši děje, když jsme zahlcené?

• Nervový systém jede na plné obrátky. Není čas na integraci.

• Emoce se nemají kam usadit – buď propuknou v slzách, nebo zatuhnou jako tíha na hrudi.

• Myšlenky se točí v kruzích. Nedávají odpovědi, jen více otázek.

A to nejdůležitější? V tom všem často chybí pochopení. Ne zvenku. Ale uvnitř.

Nemusíš nejdřív všechno zvládnout, abys mohla zpomalit.

Někdy máme pocit, že si klid musíme zasloužit. Až když všechno zařídíme. Až budeme mít výsledky. Až budeme vědět, co se s námi děje.

Ale klid není odměna. Klid je výživa.

Můžeš si dovolit prostě být. Zavřít oči. Dát si ruku na srdce. A říct si: "Je toho moc. A to je v pořádku."

Co když nepotřebujeme řešení, ale pochopení?

Ve chvílích zahlcení často nepotřebujeme další rady. Další analýzy. Další otázky. Potřebujeme obejmout – slovy, gestem, tichou přítomností.

Právě v tom je síla Vzkazu z klidu. Neříká ti, co máš dělat. Jen ti připomene, že to, co cítíš, má své místo. A že v tom nejsi sama. Může ti dát ale i odpovědi, pokud si to budeš přát..